ŽHNE LÉTA PRUDKÝ ŽÁR...

Žhne léta prudký žár na pole, na lada,

za vlnou pastvisk, luk se zvedá kostelík,

pár kaštanů, pár střech, ovocná zahrada.

A nad vším slunce plá, to slunce zářící,

jež procezuje zář svou stromky na rybník,

jenž zpola zarostlý je třtinou, ostřicí.

Pach dvorců... Skřehot žab se mísí v ptáků zpěv,

kdes kohout kokrhá... vůz skřípe... štěkl pes...

sem tam po silnici se mihne selky zjev.

A vdáli dokola se modrá horstva lem,

z návrší v údolí omamně voní les,

a člověku se zdá, že vůkol celá zem

v zakletou pohádku se proměnila dnes.