ZHYNEŠ!

Zbloudíš, oklamán jsa citův od návalu,

Klesneš, jako hvězda, s nebe ideálů,

Zchladneš ledem necitu a netečnosti,

Zhyneš v širém, pustém moři skutečnosti.

A nad skonem tvým se vlny nezarmoutí,

Vždyť jen plavcem neumělým budeš slouti,

A nad hrobem tvým to moře nezapláče,

Že’s v něm zahynul jak mdlé od letu ptáče.