Zhýralec napravený.

Brachu, vrávoráš zas v noci domů?

Pomni přec už vážně na pohromu;

ona Tobě každým krokem hrozí

vítr kolem Tebe fučí, hučí,

žaludek i mozek cosi bručí,

a Tvá žena, dítě – přeubozí!

Noha Tvá se v pravo, v levo klátí,

blábolíš, Tvá ruka ve vzduch mlátí; –

plahočí-li se tu dvojice?

Nemýlíš se, líhem přemožený

nejsi v noční chůzi opuštěný,

kráčí s Tebou hnusná opice.

Šťastně došel’s domů bez úrazu,

nepokleknul’s ani u obrazu,

nepozdravil’s dobrou ženušku;

darmo zve Tě „milovaným Janem“, –

Ty už ležíš v rouše umazaném,

jak tvor nerozumný na lůžku.

Na lůžku svém málo hodin prodlí

zbožná žena, za Tebe se modlí,

zas jí spánek nedal libý sen;

ona už se vroucně pomodlila,

snídaníčko Tobě připravila;

slunce šeptá: „Už je den!“

Hodné dítě ještě spinká v koutku,

u sebe má prachudičkou loutku,

sladký spánek odhání mu hlad.

Nerozvážný, necitelný muži,

vidíš-li pak tu svou bílou růži?

Svědomí Tvé probudí se snad!

Polévku mu dala žena smutná,

ale ta mu jaksi málo chutná;

seděl mlčky, jako by byl hluch.

Žena praví: „Nežli vyjdeš z chaty,

na stravu mně nech tu aspoň zlatý!“

‚Nemám, rozmnož u hokyně dluh!‘

Klobouk vzal a hlavu pokryl sobě,

ženě aspoň stisknul ruce obě,

do práce své mrzut odešel;

Žena vzhlédla ku svatému kříži

Kristovu žalovala svoji tíži;

vniterným se bolem ret jí chvěl.

Za manžela modlila se vřele,

políbila drahé dítě v čele

a hned hlasně modlila se s ním;

ustrojila spěšně dcerku milou,

polévku jí předložila zbylou,

a se brala k dalším pracím svým.

Vyslyšena byla prosba zbožná,

u Boha jest všeliká věc možná;

muži tomu Pán Bůh milost dal;

ve víře a nábožnosti silný,

šetrný a ve své práci pilný

šťastným chotěm se a otcem stal.

Z daleka se každé krčmy leká,

před sochou a křížem Páně smeká,

nejvíce ho blaží Boží chrám,

jadrnými slovy, krásným vzorem

léčí druhy nakažené morem,

vyhání jim z hlavy zhoubný klam.

Manželko, kráčela’s za svaté Moniky vzorem,

láskou a modlitbou zjevila’s manželu scestí;

znítila’s víru a zbožnost mu v rozumu chorém,

jemu i tobě a dítěti nastalo štěstí.