ŽILA JSI... (I.)

Poutníci, co jitřní

hvězdu, aby přišla,

čekají v noc temnou: –

tak Ty jsi mi vyšla,

Zoro mého žití!

Kdo poroučí všemu,

aby v máji kvetlo?

Tak do jedné duše

schýlilas své světlo,

Slunce mého žití!

Kdo občerství kvítí

přes noc v kapkách malých?

Tak s Tvým jménem na rtech

zavru kdys svůj kalich,

Roso mého žití!

Kam doneseš štěstí,

kdo je bude míti?

Duší celou utkvěl

Tvé jsem na podobě, –

koho Ty si vezmeš,

koho jednou sobě,

Zoro mého žití,

Slunce mého žití,

Roso mého žití?