ŽILI.

Nad rovy mrtvých tu zašumí peruť času,

zazpívá s jarem pták a přejdou žáry léta,

čas bolest odvane jak se stromu když vítr

odnese v podzim list, jenž tiše k zemi slétá.

A kámen zvětrá, kříž, a zaroste hrob travou,

snad poutník zamlklý tu zastaví se chvíli,

a hroby bez jména a prosté jejich kříže

nic smutné nedí mu než tiché: žili.