ŽILI JSME.

Žili jsme noci a jaké noci!

Šílené touhou po ránu.

Žili jsme dny tak unavené,

že už jsme zatoužili spát.

V orgiích zvuků, v hrůzách ticha,

v orgiích lásky i nenávisti,

které nám na cestu sypalo žití,

rostlo nám mládí.

Bez přátel šli jsme, nač je míti!

majíce úsměv pro okolí.

Duše má, žili jsme dny a noci.

Zdály se být ty poslední –

Přešly a padly nám do vzpomínek. –

Žili jsme s úsměvem, ó, my „šťastní“.

Kdo pak ví o nás, že jsme už v srdci –

nosili po léta smrt.