Zima pustá, mrtvá, nahá

Zima pustá, mrtvá, nahá

dávnými pohrdla řády,

dopouští se téměř zrady,

jak je mírná, jak je vlahá.

Po každé pomoci sahá,

obláčí se v cizí vnady

jako roué věčně mladý,

jenž se starým býti zdráhá.

Marná práce! V křepkém kole

načechraný vlas se zvedne,

objeví se témě holé;

byť se chtěl i jarním zdáti,

zimní den se krátí, bledne,

v sychravém se vlhku ztratí.