ZIMA

Ani mráz a ani sníh –

jsou to nyní zimy!

Člověk pranic nemá z nich

krom chřipky a rýmy.

Ale dnes vše bílé je,

a jsou zprávy z hor tu,

z kterých srdce okřeje

milovníkům sportu.

Svobody dech burácí

na vysokých kopcích;

výtečné tam domácí

uzené je v obcích.

Vzpomínka též na srnčí

vynoří se v hlavě.

U dveří v tom zadrnčí

zvonek pronikavě.

Podíváš se do síně.

Klobouk v rukou žmolí

chlap a o své rodině

cosi zadrmolí.

Sotva k práci sedáte,

zvonek zazní zase.

„Starý kabát nemáte?“

dráteníček ptá se.

Po něm říkat o dar ti

přijde ještě kdosi;

otrhaní caparti

o almužnu prosí.

Bratře, stejně jako ty

o lidech soud valný

nemám; chlap jde z žebroty

rovnou do kořalny;

kabát k vetešníkovi

putuje, a k snědku

koupí si kluk cukroví

a spíš cigaretku.

Při tom nic dost ukryto

není před dareby. – – –

Blaze tomu, který to

nemá zapotřebí!