Zima.

Zimu rád mám. Přijde s mrazem,

na okna květ v noci dýchá,

bílý plášť svůj shodí na zem,

všecko stlumí v kouzlo ticha.

Praví jaro: „Hledej štěstí,

kde to plá a kde to víří,

jako stromy musíš kvésti,

jako pták se rozleť šíří!“

Ale zima: „Zpátky domů

k pohádkám a ke snům mládí,

ať si padá listí stromů,

ať si větry kolem pádí!

Blíže k sobě, blíže k sobě,

stále blíž, co nejúžeji!“

Přivru ve snách oči obě,

plameny se v krbu chvějí...

Venku mráz a šero v síni.

Myslím, že kdo v jara západ

našel srdce, teprv nyní

musí celé štěstí chápat!