ZIMA.

Bílými jela jsi dálkami

s rolniček písničkou třesknou,

krásná, jak pouťová panenka,

které se tvářičky lesknou,

a přece jsi tiše jen zpívala,

když jsi se do dálek dívala,

písničku zoufale tesknou.

Zaváté samoty, vesnice

letěly kolem tvých saní

v jiné a nové se měníce,

jichž jmen jsi neznala ani,

ty moje královno královen,

milenko milenek, ženo žen,

děvčátko, panenko, paní.

Srdce mé v srdci svém měla jsi

přítěží, s kterou jsi létla,

očí tvých zázračné topasy

linuly jiskry a světla

a jenom v duše tvé hlubinách

tma byla a hrozný z příští strach,

v němž černá lilie kvetla.