ZIMA.

Zima!

V snivé běli dřímá

šírý řeky pás.

Břehy

lemované sněhy

hledí v slunce jas.

Řekou

vrstvou sněhu měkkou

zrá krov ledový;

klidně,

vesele a vlídně

hledí ostrovy.

Mosty

pnou se ruchu prosty

tiše přes řeku,

z páry

ranní mlhy spáry

mizí v daleku.

Stromy

v záři slunce lomí

hravý jíní třpyt,

řadou

ostré stíny kladou

na sněhový kryt.

Střelou

třídou oživělou

letí saní trysk,

zvonce

v tiché stezky konce

nesou plesu vtisk.

Z dáli

jako by se smály

kráče hejno vran,

letí

mrazu ve zápětí

hledat hod a stan.

Blíže

k životu mne víže

dům tam pod věží,

střecha,

pod niž kročej spěchá

z jasu nábřeží.