ZIMA.

Mráz je. Dechem fialovým v dáli

širé pláně barví večer. Spoře

mrazné hvězdy blýskají se nebem,

kolem bílá plocha sněhu králí,

polární to zamrzlé je moře.

Ticho. Živ je pouze vítr. Zpívá

dlouhou kolébavku smrti. V kosti

řeže, chladem rdousí srdce živá.

Konec. S větrem život v dálku letí.

Lásky, trudů, bojů bylo dosti.

Všecko mrtvo. Pomřelo vše v světě.

Nyní jiný svět se táhne kolem,

starý zhynul. Víc se nerozvije

žhoucí růže v ženském, bujném létě,

rudý mák se nemihne víc polem.

Jako přízrak s divým mihne jekem

kol se koroptev. Kdes křičí z šera.

Dokořán v noc otevřen, je obzor.

Po sněhové pláni za člověkem

tiše chodí duše mrtvých včera. –