ZIMA.

Na okna kavárny jsou lambrequiny dány,

však průvan mrazivý se rámy dere přec,

nad suknem billardů zas nové krouží vrány

a pozdrav uctivý teď s krejčím dává švec.

Můj holič milovat už přestal na ulici,

a v chodbě setmělé se z lásky vyznává,

po šesté z večera tam čechrá dívce kštici,

a ve tmě svědčí jim ta tichá zábava.

Jen trosky života, jenž bujně rozkvet’ v letě,

teď vítr ledový do všech stran rozptýlí,

co rádo mělo nás, už zmizelo ve světě,

tak jako rozlétnou se pestří motýli...

A ve mně pessimist zas probudil se starý,

já dělám pořádek ve knihách života,

jen vína starého když naberu si páry,

mně z dávných časů lesk se v očích mihotá!