Zimní.

By Julius Brabec

Kol všude sníh se klade,

vše jímá stesk i žal,

jak srdce dívky mladé,

již milý oklamal.

Však mnoho nepoleká,

že venku sviští mráz,

mně v srdci věčně zkvétá

mé první lásky čas.

Pohroužena duše má je,

v ticho jindy šumných vod,

na prožité myslím máje,

na ni, její klam a svod.

Zašumí však píseň lásky,

jak ty ztichlé vody zas,

a mně trudné sejdou vrásky

v upomínce na ten čas.