Zimní den.

Zima je v kraji, ledový vítr

věje po šírých, mlčících ladech –

stráně jsou holé, žluté jsou lesy,

nikde ni tvora.

Kolkolem všude sněhové pláně,

krajinka tone v bělounkých mlhách,

všecko je bílé, tklivé a mrtvé,

strnulé mrazem.

Havranů skřekot prolomí mrtvo,

pak zas je ticho, hrobové ticho. –

Z chmurného nebe bez tepla svítí

krvavá lampa.

Závěje všude, neschůdné stezky,

samoten kráčím, zmítán zlým větrem,

vzpomínám mládí, a je mi teskno,

teskno až k pláči.