ZIMNÍ DEN

Pojď, zimní dne, led sluncem hoří,

kraj zameten je vichřicí

a pole, lesy v jednom moři

se slilo na hlaď jiskřící.

Uspaná sotva stébla vlají,

síť, metlice a rákosí,

duhami na nich kapky hrají,

když boží dech je zarosí.

Vsi okna mrazem rozkvétají

a sníh se práší větrem hnán.

Kdos jde. A z lesů pozvedají

se zvolna těžká křídla vran.

To slétá večer, v zlatožhavou

západu výheň zapředen.

A v koutě odloučeném v tmavou

se kuklu vpřádá bílý den.