ZIMNÍ FANTASIE

Sníh vysypal se z nebe;

zem zkřehlá, kterou zebe,

se choulí v kožich bílý,

a vítr, neposeda,

se s lože svého zvedá

a na klouzačku pílí.

Mdlý měsíc neduživý

se skývou mraku živí

a podobá se bledé

a vážné tváři ženy,

jež máchá vetché pleny

v mhy řece stříbrošedé.

Kraj na kře přítmí pluje,

mráz na sklech květy snuje,

když ulicemi kráčí;

však doma kamna hřejí,

báj dětem vyprávějí

o zimním obru-spáči.