ZIMNÍ HVĚZDY.

V těch zimních nocích jinak hvězdy svítí

než v létě, vzduch kdy těžký vůněmi,

tak vysoko, tak vzdáleně se třpytí,

tak mrazivě, tak cize nad zemí.

Ach, milenců k nim vlídný poměr milý,

kdy hrály jiskrami skrz lupení

do loubí jasmínových v sladké chvíli!

Teď v závěj zří a vlhké kamení.

Teď jedině na slzy vzpomínají,

jež mrznou chudým v hladu na tváři.

Po věcích, až se světy ztroskotají,

v tvář prázdné zemi takto zazáří.