Zimní krajina.

Jak je asi nyní venku,

kde zněl hovor náš a smích?

Pusto v sadě, na nádvoří,

děsné ticho v alejích!

Cesta jako po vymření,

všudy sněhu modrý stín,

mlčí les a mlčí řeka,

mlčí jez a mlčí mlýn;

topoly jak obelisky

plny perel trčí v mrak,

každé křoví palác gnomů,

ptáka darmo hledá zrak.

Pole v dálku zasněžena,

darmo hledáš směry cest,

tyče, dráty telegrafu

jsou jak stkány z bílých hvězd.

Ticho! – Mžikem jako přízrak

krajinou vlak proletí,

kotouč jisker, dým a rachot

a zas ticho v zápětí.

Jenom stále čistě modrý

kouř se vine z nízkých chat,

jakby ptal se, zda bůh lásky

nad světem bdí posavad?