ZIMNÍ KRAJINA.

Lednová zima od severu šlehla,

a jejím dechem, ostrým jako jehla,

sníh na oupadech ztuhl v bílou hráz.

Je mráz, je krutý mráz!...

Formanské vozy skřípou na silnici,

v kouřící páře tone obrys koní,

však rolničky jim na postroji zvoní

a neutichnou dřív, až před vesnicí,

kde vůz i pán i potah svorně stanou –

když kočové se staví na zavdanou...

Leč za vsí, v dáli, v polních samotách,

kraj dřímá v tichu, jako v mrákotách.

Tam bytost lidská cítí se tak sama,

ni zvuku – sníh jen křupe pod nohama,

a břitký vítr duje do očí,

kam unavený zrak se otočí...

Tam zem i nebe v šedé mlze splývá,

vše pohltila zima ve svůj klín –

jen u cest alej černých štěpů kývá...

Les na obzoru tmí se jako stín.

Hle, z hájovny tam, dopol zapadané,

dým stoupá vzhůru kroužkem modravým...

A slunce v něm jak velký rubín plane

nad bílou plání okem krvavým!