Zimní květy.

Zahynuli krásní snové

bez rýmů i s rýmy,

v končiny je nesly nové

strasti křídly svými;

k severu je nesly,

dálnými kde za horami

krásní snové, zlaté klamy

v širá moře klesly.

A přec někdy se mi zdává,

květnatou že směsí

zima, družka moje smavá,

na okno je věší

tiché síňky mojí;

zřímť, kdy na ty hledím zdoby,

že v nich rosa jarní doby:

slzy mladí stojí.