ZIMNÍ NOC.

Sníh jiskří se... hleď, samé hvězdice!

Jak lilijí by vykvetl lán bílý,

kde ve bledavém lesku zazářily

paprsky tiché, chvějné měsíce.

A stále čekáš, odkuds tančíce

že bělonohé přicupkají víly,

že rejem jejich sníh se zvíří v chvíli,

že k nebi výskne postav tisíce.

Však místo štíhlých postav v tance reji

Smrt kráčí ledná. Tma jí z očí zírá,

na bídných okna zvadlým prstem ťuká,

o zmaru pěje, hrůze, beznaději

a těla seschlá s šklebným smíchem svírá.

Jak v posměch květy její kreslí ruka.