ZIMNÍ NOC.

Jak zimní pohádka si Praha svítí v sněhu

a němá tulí se v kožešin bílých něhu.

Noc roku poslední: se zadumaných věží

zní hlahol zvonů všech... To velký mrtvý leží,

to mrtvý leží tu na zmrzlé zemi tvrdé,

ni sval se nepohne v té jeho tváři hrdé.

Je mrtev dlouho tak – kdys Osud číš mu podal

a mozek vyssál mu a srdce dýkou zbodal

a křídla spoutal mu a vlek jej blíže hrobu,

i víru v lidstvo bral a poštval na něj zlobu...

A o tom dumáš teď... Jen vítr v krbu kvílí

a z okna Prahu zříš – rubáše pokrov bílý.