Zimní odpoledne.

V neděli ve vesnické nalévárně

je opět plno... Slepec a harmonikou

veselé kousky hraje jednotvárně,

a kejklíř v koutě s činkami a s dýkou

a s mečem produkci svou počal právě.

Sněží se venku... Okno mží jen dýmem,

a hlavy jen se pohnou kolébavě;

vše neurčitě, jako v snech kdy dřímem’,

je v koutě zřít. A venku pohřeb křáčí,

zpěv „miserere“ nejasně sem vniká,

že křižují se největší hned rváči! –

Pak dál, jak dříve, vřeští harmonika.