Zimní pastel.

Z večera vyšla: něhu v oku,

jak jabloně květ zardělá,

z pod kloboučku vlas kaštanový

se koketně vil do čela;

šla s elegancí v drobném kroku

a mrazem v páru houst’ jí dech,

ze šatů vál jí parfum sladký

a růži měla na ňadrech.

Je noc, kde v mrazné mlze ztrácí

se domy, chodník, lucerny

a z mnohé tragedie žití

tak mnohý výjev příšerný...

Matným se krokem domů vrací

jak obraný strom za rána:

vlas scuchán, bleda, kalné oči,

na ňadrech růže smačkána...