Zimní píseň.

Nuž vystupujte, upomínky slunné,

z večerních mlh, ze zimní mrákoty!

již není vás, ó blahá okamžení,

vy dnové zory, láskou ojaření,

již nejsi, vesno květů, jasnoty!

Umřely květiny, umřely písně,

mráz příští jejich puky súžuje.

Ó kéž se v jediný dech jara změní

mé zimní písně teskné, chvělé znění,

kéž smrti led k životu roztaje!

Však touha nedojímá tvrdých ledů,

k vlastnímu zřídlu maně plyne zpět

a tam si tvoří jih s pověčným jarem,

svět věčně mladý v srdcí světě starém,

báchorku velkou – naděje to svět!