Zimní procházka.

Jdem parkem v zimě, lupení druž sporá

se lehce chvěje na dubech i břízách,

mhou luna kmitá hektická a chorá,

mhou stromy stojí jako v bílých řízách.

My pouze, černé skvrny v pláni bílé,

jdem zmrzlou cestou, která jíním šedá,

jdem, bychom šli, bez směru, nahodile,

před námi havranů pár křídla zvedá.

Hle, odletují s křikem. I těm cizí

je tady krok náš. My jsme zmlkli zcela,

svět dokola nám v jednom šeru mizí,

jdem, jakby všem nám prchla duše z těla.

Jdem jako stíny, jež na plátno sněhu

kdos z kouzedlné svítilny své hází,

jdem v neurčito mlhou beze břehu,

jen ztracených dnů žluč nás doprovází.