Zimní procházky. (I.)

My v lásce šli, v svých dlaních ruce obě,

jak děti chodívají: sladká slova

nám vázla na rtech... Aj, tu u hřbitova

jsou vrata otevřena v pozdní době!

A já se musil těsněj tulit k tobě,

a nejtajněj co srdce u dna chová,

nám trysklo z ňader modlitba jak nová:

Tak moci spáti spolu v jednom hrobě!

Cos táhlo nás k těm otevřeným dveřím,

a cosi zpátky, zpátky do života –

Ó hloubi smrti, lásky, jak vás měřím!

Již hřbitov vítězil... jak sladká nota

tvůj zazněl hlas a zvítězila hmota,

pad’ polibek tvůj, životu zas věřím!