ZIMNÍ RÁNO

V prach šedých úsvitů se zážeh rudý střel;

nad mrtvý horizont požáru záplavou

den, Vítěz času, blížil se jak nepřítel

s měst zapálených gloriolou krvavou.

Od hroznů konstelac se lámal zlatý jas,

stem raket zelených hvězd pršel ohňostroj

nad moře západu, kde stápěl se a has’

jak postřílených zlatých ptáků zřidlý roj.

Běl těžká ožila v karmínů měkký dech

a mrazem ožehnut do žluta vadl sníh;

zjev noci průsvitný, plačící v démantech

naposled líbal zem v modravých nuancích.

Žal křečí úzkostnou se ztuhlým vzduchem chvěl,

a v lože nevěstí požáru záplavou

den, Vítěz času, blížil se jak nepřítel

s měst zapálených gloriolou krvavou.