Zimní rej.

Nese Vichr zimní Bouři

mračném na siváku,

za ním letí černá hejna

krákoravých ptáků;

křičí černí ptáci, lační,

umdlený kůň padá,

černá káň se dolů snáší,

křehce v smutná lada.

Nedbá Vichr; kůň kde klesl,

s Bouří dále skáče,

a ta divá píseň vraní

do taktu mu kráče;

skučí, Vichr k odpočinku

k siré lehá zemi,

stromy trhá, půdu mete

jejich haluzemi.

Umeteno. Divě křepčí

Vichr s bouřnou paní,

umdleni až on i ona

vzdornou hlavu sklání,

na to plece sivákovo

spat jdou v havran sboru,

o Bouři sní Vichr divý,

Bouř o vichřím vzdoru.