Zimní slunce.

Zimní slunce bledě svítá

šedou mlhou v smutný sad,

každá větev jíním zkvítá

a z těch květů vane chlad.

Je tak ticho, teskno všude,

v síni teskno také tak;

v krbu doutná uhlí rudé

v zamyšlený, vlhký zrak.

Duše plna vzpomínání

na tak mnohý zmrzlý květ,

na rtech teskné pousmání:

bledé slunce zašlých let. –