ZIMNÍ SPÁNEK.

Já znám ty kraje trapné samoty!

kde tupé šero sluje obývá

a ledovce své hroty zvedají.

Já znám ty kraje chmurné samoty!

kde větry vějí rozcuchaným vlasem,

jak hrůza neznámá, jež z dálek přichází

a z údolí, kde vše je stlačeno

neklidné plameny chvílemi vyšlehnou...

Chýž sněhy zasutá se tulí ke skále

a tiše naříká... Nikdo zde nežije.

Ach, já znám kraje trapné samoty!

kde nic už neroste než bídná kleč,

z pod balvanů, jež visí nad srázy,

nad těmi stržemi, kde leží mrtvoly.