Zimní večer.

„Dědoušek, náš dědoušek přichází!“

Volá mládež podál dveří,

A již harfeníka obstupují.

Hospodyně dere peří,

Po dni hospodář si odpočívá.

Kraj se zmítá v chumelici.

„Pojď sem, dobrá duše, tu si sedni,

A pěj nám zde ve světnici!

Rád ti tatíček dá nocleh, někdo

Z našich pro pivo ti skočí,

Jen nám zazpívej a zůstaň u nás!“

Tu harfeník dále kročí:

„Dobrý večer pohostinní lidé!

Neveselo v kraji nyní.

Vůkol ledná poušť jen prostírá se;

Stromy kryje sníh a jíní,

Mlčí mrazně utuhlý potůček,

Sad nehostí zvěře ptačí,

V šírém poli nespatříš človíčka,

Obloha se děsně mračí.

Mílo nyní dlíti v teplé jistbě.

Budiž, tedy zanotuji!

Jako májový déšť svadlou pažiť,

Tak mne písně zotavují;

Budiž, povím vám vše, co jsem slyšel,

Co se dálo během času,“

Vece kmet, a u krbu se hostí.

Odrostkové tonou v jasu,

Zůstavují večerní své dílo,

A lnou k milenému druhu.

Tu harfeník po stroji svém sáhne,

Zladí jej a zpívá v kruhu.

Hospodyně časem draní staví,

A na zpěv si pozor dává;

Chvílemi i hospodář naslouchá,

A potichu z lože vstává.

Lakotně zpěv ssají odrostkové,

Žijí jenom svému sluchu,

Pohromadě táboří se podál

Pěvce, a plesají v duchu.