Zimní večer.

Sním v jizbě sám, jíž soumrak večera

vše kouty temnem stínů naplnil –

sním blíže krbu v staré lenošce – –

A dávný krb, kde kol teplo dýchá své

a rudozlaté sítě paprsků

kol temných předmětů se hravě snují –

A venku víří vločky sněhové

a vichr lká a třese okna sklem,

kde divukrásné palmy východu

svým stříbrem ostrý mráz byl vyleptal.

A ticho je – jen z dáli zasněžené

se ozve mroucí znění rolniček –

Sním v šeru sám – a hvozd zřím hluboký,

kde pusto vše a v sněhu závějích

zří k hvězdám smutně opuštěná laň – –