Zimní večer.

Jsem sám. Spí zimní večer v kraji,

jen vítr klátí haluzemi,

a v modré šeři za obzorem

veliký měsíc shlíží k zemi.

To velké, klidné oko hledí

tak pátravě večerní hluší – –

Jak tajně v knize minulosti

kdos obrací list, cítím v duši.

Sny dávné plynou v parách vzdušných,

pln svitů kraj se leskne bílý – –

Hle, v ztemnělý sad z chvojek, křížů

tam do polí se měsíc chýlí.

Kol němo, – v hlavě paměť vstává

všech milých druhů, blahých časů...

Ach, zašli, jako nápěv sladký

v noc na vždy vyzní bez ohlasu. –

Jsem sám. Spí zimní večer v kraji,

jen vítr klátí haluzemi,

a v modré šeři za obzorem

veliký měsíc shlíží k zemi.