Zimní večery.

Večery zimní pomalu, tiše

níží se, plíží se v stínech a šeři,

měsíc jak světloška s bezbarvé výše

nítí se, svítí v bezlistém keři.

Pomalu, tiše jdou večery zimní,

čarovná kouzla západů skvoucích

schladla a spadla s bezbarvé výše,

měsíc jen chví se v paprscích mroucích,

v stínech a šeři, srdce mé, zdřímni.

Podivná hudba! Město usíná,

opilý kolos v stínech a šeři,

tmy provoz život v ulicích spíná,

jako dech mroucích v stromech a keři

zaupí vítr, zalká a znikne.

Vozů a tramvayí umdlená, líná

z dálky zní jízda, v stínech a šeři

v stromech a keři vítr usíná,

jak mroucí ptáče naposled tikne.

Ticho juž všady, noc sama tiše

níží se, plíží se s bezbarvé výše,

i měsíc zmizel v stínech a šeři

i vítr utich’ v bezlistém keři

i kroky dozněly v hluši té zimní,

v stínech a šeři, srdce, též zdřímni!