ZIMNÍ VYHLÍDKA

A venku prázdný snění ruch...

Krvavý měsíc nad lesy visí,

pod stráň tři obludy usedly si:

zoufalství s očima zapadlýma,

šílenství se rtoma zaťatýma

a k této dvojici nezbytný druh –

bezzubá beznaděj – beznaděj lysá!

To pusto venku, mráz a chlad!

U okna stojím, ve stráň se dívám,

po vichru listem chvěju se, kývám –

teď se tam chechtají, čekají na mne:

Co čekáš, synečku, na štěstí klamné,

jež k tobě nikdy už nepřijde spat,

cesta když zarostla, cestička k tobě?

Ten výsměch osudu – znáš ty ho, znáš?

A ty tři venku do mračen vstaly,

na čelo dlaně k očím si daly,

žhavý smích z očí těch do nitra padá –

ale jak ve spáncích pálí to, studí!

Tragická vzpomínka letěla hrudí

na léta včerejší, na léta mladá!