ZIMNÍ.

Kol krystalný se bělá květ

a jehly jinovatky;

můj bože, jak by celý svět

byl zaklet do pohádky.

Mech svěží, pěkně zelený

si mezi okna stelou,

snad spí v něm lesa ozvěny

i s jara bájí celou.

Pláň tichá. Časem zlehýnka

pták černý po ní lítne,

tak smrti truchlá vzpomínka

se hlavou starce kmitne.

Zem spí. Slyš, z dálky větru sten

jí staré báje zpívá,

a píseň má co lehký sen

ve mlze nad ní splývá.