ZIMNÍ

„Pod sněhem nech mne, matko, spát,

věř, netoužím víc ani vstát,

když nesmím, co chci, milovat!

Sníh věru dobrý příkrov jest

na konci bludných, lidských cest,

jak nebe tisíc má on hvězd!

Pod mlčícími nebesy

sníh křišťaly své zavěsí

na chaty, ploty, na lesy.

Kdo mrtvý pod ním, tichý již,

necítí zradu, lest a tíž,

spí dobře – však to stejně víš!

A jarem sníh když roztaje

a vše se vzbudí do máje,

sníh aspoň v slzu zahraje!“