Zimního krále hodokvas.

V nádherné síni královského hradu

král Fridrich chystá skvělý hodokvas,

nic rozkošníku není na závadu,

že ku plesům dnes nejméň vhodný čas.

Na Bílé Hoře k rozhodnutému boji

císařská vojska proti českým stojí

a mohou utkati se v ráz.

Již královských se tlupa dobrodruhů

v hrad s hloučkem lepých dostavila dam:

již v pestrobarvém zasedají kruhu

k vystrojenému stolu, jak kdo kam.

I četa sličných pážat, panošíků

stanula v pěkně urovnaném šiku,

ochotná k panstvu obsluhám.

Kolují vzácná jídla cizích zemí,

i jídla česká jemné úpravy;

v to nejchutnější vína mezi všemi,

jež plodí Rýnu břeh i Vltavy;

a k rozjaření společnosti celé

galantnost slouží krále hostitele

i hudby romon sálový.

Veselí roste; čas je připíjeti:

„Ať žije král!“ přípitek první zněl;

a v odvet pánům král i krásné pleti

číš plnou zved' a dvorně připíjel.

I zavířily zpěv a hudba plesná –

Však slyš! V to s Bělohorských strání děsná

zahoukla rána z polních děl.

Ruch náhlý vznikl; však polekané dámy

úsměvem dvorným uchlácholil král:

„Na Bílé Hoře zavdali si s námi!“

prohodil žertem, a číš zvoní dál.

Přípitky hudba doprovází plesná;

však s Hory opět zahřmí rána děsná,

a posel náhlý kročí v sál.

„Aj, ký to zjev! Zde panstvo plýtvá vděkem,

v poháry mok se proudí vonných rév,

a na bojišti teče nedalekém

za tebe, králi, českých synu krev!

Zde rozléhá se zpěv a hudba plesná,

co s Bílé Hory duní střelba děsná,

a bolem stená Český Lev!“

„Ó, běda nám! Teď marné nářky vedem,

že’s na českou kdy vkročil na půdu;

že’s lid náš vnadil rozkošnictví jedem

a jeho víru zpáčil do bludu;

že’s chrámů našich stal se svatokrádcem

a zubožené vlasti podlým zrádcem,

ji zlému vydav osudu.“

„Však věziž, králi! Za nesmírné hoře,

jež na zem uvalil tvůj klatý pych,

již mocným ramenem na Bílé Hoře

zasáhá pomsta v rozmach činů tvých.

Tam shrouceny zřím trosky tvého trůnu –

na Bílé Hoře přijdeš o korunu!“

To řek’ a zmizel ve dveřích.

I nastal ruch a zmatek po všem sále,

veselost prchla s ustrašených líc,

v chvat opuštěno čelné místo krále

i místa pánů všech a krasavic.

Umlknul zpěv, umlkla hudba plesná –

jen s Bělohorských strání střelba děsná

v síň pustou duní víc a víc...

S poledne záhy konec bitvě bylo,

an cizí voj se v sketný útěk dal;

a nežli slunce za Petřín se skrylo,

císařský prapor na zdech města vlál.

Již vítěz slavně vjíždí Malou Stranou

v královský hrad, a z města Horskou branou

ujíždí Fridrich – zimní král.