Zimostráz.

„Dnes mlha se nám v zimostrázu chytá,

to jistě přes pole k nám jede kdosi –“

– a za chvilku je síň jak hnízdo vosí,

dětí co máku, starších jako žita.

A kolik na chudobce lístků zkvítá,

jest jich kol báby, jak se na stůl nosí, –

jen srdéčko té chudobky se rosí:

– vždyť ona jen, kde lístek schází, čítá!

A vzpomínek je, a je povídání,

jak přešel rok, co příští nese znovu. –

– A za týden si dáme na shledání!

Děd za kostelík až nás doprovází

a bába oknem jdoucím ku hřbitovu

se zamyšlena dívá k zimostrázi.