Zimou k jaru.

Lepší silno bojovati s žitím krutě tuhým,

než lhostejno poléhati, mrtví jedni k druhým:

slyš to, milý národečku tamo pod Karpaty,

slyšte, hnízda slavíkova i skřivánčí chaty.

Nedávejte děti svoje vrahům do poroby,

nechte vy je máti Slávě zlaté na ozdoby,

třeba syn i vnuk maličký pole oral bosý,

přec je víc než vrah, jenž zlatý ostruh u pat nosí.

Zimouli se jaro blíží, také vám se vrátí,

a kdo rod a Slovač zradil, toho panbůh schvátí.

Jeden levou, druhý pravou dáváme vám ruku,

v tom objetí srdce zplanou v stejnorodém tluku.