ŽÍT!

Tak jednou řek’ jsem si: Já budu žít!

Z poháru radosti Věčnost chci pít,

neb Radost a Věčnost jedna jest věc,

a Duše chce svobodu, a Život jich klec.

Nuž, rozbíti klec – v tom záhada jest,

a vězeň jak dívám se v bezedna hvězd,

jak mřížemi řinčím, dál odtud, pryč!

má chábne vždy síla a vzrůstá jen chtíč!

A nechť se i utluku, nechť ztracen cíl,

i v tomto zápasu přece jsem žil!

Nechť klec jsem nerozbil, nechť tluku se v ní,

vždycky se v záři hvězd bezpečně sní...