Žít znova.

Na troskách domu v půdě bahnité

jsem těžkou prací novou stavbu zved’ –

a věru rád jsem dobré práci té

a leckdo by mi mohl závidět.

Leč přece něco hlodá v duši mé

a stále cítím zápach bažiny.

Stud, lítost náhle v kleště srdce jme

a nitrem chví se výkřik stlumený:

Žít znova, znova základ položit

a stavět hned, nešetře námahy,

na skále jen a za stavivo vzít

jen mramor krásy, ocel povahy.