Žití.

Nermuť se, že všecko v světě pomine,

Že se změnám podrobit vše musí;

Hle, tam květ se sotva v kráse rozvine,

Sličnost dívek, brzo zkázy zkusí.

Slyšíš slavíka zvuk, jeho hlaholy

Kterak v srdce kouzlí sladkost medu?

Dozněly již. – Najdešli je? Nikoli;

Nenechaly po sobě ni sledu.

Hle, jak z pramene se řine tok,

Kterak prchají pryč stále řeky,

Vždy je jiný dosazuje mok,

Tak se také postrkují věky.

Tam hle rudý bleskot náhle vynik’ z tmy –

Kde jest? Jakou chceš mít v světě stálost?

Naše vidy, city jsou tak jako sny,

Budí je a plaší nenadálost.

Ve proměnách pozůstává žití běh;

Zastav tajné kolo letu světa,

Jsili v stavu? – Nemožnosti nech;

Bez změn po žití by bylo veta.