ŽITNÝ KLAS.

TO není rytíř z pohádky,

jenž polem zdraví vás,

to zpívá šumnou písničku

si švarný žitný klas!

A každý, kdo jej uhlídá,

jen hezky vzdej mu čest,

neb jeho velkou družinou

se živí, kde kdo jest.

Kdo miliony vojáků

z vás viděl v boj se brát?

Ó, z nás jich nikdo neviděl

a není o co stát!

Však viděli jsme klasů voj

se třást, jak vítr vál,

a přec byl každý větší rek,

než sám pan generál!

Druh podle druha stojí tu

a kryjou pláň i stráň

a dobývají celý svět

a žádný nemá zbraň.

Druh podle druha stojí tu,

na miliony hlav

a s nebes modra skřivánek

jim zpívá na pozdrav.

A kdo jde kol, se usmívá:

„Buď, vojáci, vám zdar!

neb každý nese v tlumoku

k nám domů boží dar;

ten bílé mouky pro lidi,

ten černé kravkám zas.

Ó, naděl Bůh! a požehnán

buď každý žitný klas!

Co v potu tváře oráč sil,

on vrátí nastokrát;

kéž rok co rok tak bohatě

jej vidět v poli vlát!

A rok co rok a na věky

ať každému dá chléb.

A klobouk dolů! – ze stodol

až uslyšíte cep!“