Zítra? či po roce? kdo ví? kdo ví?

Zítra? či po roce? kdo ví? kdo ví?

Noc touhy zamlklou hlavu níží,

my nesejdem se! a noc už spí!

Tak koleje v dálce se blíží,

a nikde se nesetkají.

A v duši dva ohniví cválají oři,

dva proudy, ten tichý, ten dravý,

teď jiskra v ní, oheň plazivý, hravý,

tak v dálce stohy dva rudavě hoří.

Však koleje smějí vedle sebe jít

a stohy hořet spolu,

slzy dvě v oku se chvít,

jak měnivé, lákavé půvaby žen,

tím životem nahoru, dolů –

a v duši plamen jeden jen!