ZÍTRA.

Zdar zítřejšího dne

v čem asi leží?

Kam vůle tvá se pne

v tvé síle svěží?

Dne zítřejšího zdar

je tobě tajem,

snad krve tvé to var,

jímž k činu zrajem?

Jitřenky první svit

snad štěstí nese,

leč štěstí chytit, mít,

tím duch se třese.

Nejmenší promeškat

již velká ztráta,

a tou již do tvých vrat

zlý žebrák chvátá.

Chtěl králem býti dřív,

a dnes již prosí

o tajný nebes div,

o sprchu rosy!

Kde chyba stala se?

Kdo nám to poví?

Na pestrém atlase

si satrap hoví.

A z malé chybičky

zdar v zmar je zvrácen,

zmařen den celičký,

pro štěstí ztracen.

A za vším směje se

Náhoda paní,

a vítr po lese

své spustí štkání.

A kdo tu doufal v zdar,

jen tvář svou halí,

zří život – suchopár

a štěstí – v dáli!