Živá socha.

Víc jara jen Ti přeju v skráni,

a růží blaha v něžnou líc,

a na rty více usmívání,

a tepla v mladé srdce víc!

Jak rusalka jsi věru vnadna

a svůdna samu Amoru –

však mysl Tvá jak led je chladna,

a srdce – jako z mramoru...

Až drsná jednou muže vláda

Tě ve jho spoutá, až se vdáš,

a nebudeš ho míti ráda – –

jak trpký bude osud váš!

Ó, lépe pak by bylo Tobě,

bys opustila tento svět,

a Bůh zas aby v nebe k sobě

tě z lidské vzal si bídy zpět...

A proto k Němu duše vlá mi

vždy s tichou, vroucí modlitbou,

by raděj Tě tu nechal s námi –

a láskou zbudil duši Tvou!