Živá voda

Zní píseň děvčat z pozdní senoseče,

lip sladkým oddechem je nassát vzduch,

šum bystrých vln tou tichou tůní teče,

kde v západu se šíří kruh a kruh.

A taj či tucha, jež se krajem vlní,

to slovo životu: buď požehnán,

co kypí v nás a co nám duše plní,

ať čistý večer jen či věčna van,

vše spojuje se v echo mnohohlasé,

ne v temna cit, leč v zářnou jistotu:

dík západům a dík buď jejich kráse,

a bol nechť bolí, dík buď životu!

A naše láska k šeru-li se chýlí,

snad v nově vzňatý den se přemění,

a nesmí-li se vrátit, co jsme žili,

snad v život vyšší budem vtěleni,

a to, co mlčky ve zrak se nám line,

ať je to kouzlo večera či bůh,

kdys rozvlní se po hladině jiné,

až vplynem v živou vodu, kruh a kruh.